Evropa každý den produkuje hory odpadu. Obaly, elektronika, textil; vše, co používáme, je nakonec třeba sesbírat, recyklovat nebo bezpečně zlikvidovat.

Po léta byly náklady na nakládání s tímto odpadem přenášeny na místní samosprávy a v konečném důsledku na všechny spotřebitele. Ve skutečnosti všichni platili stejně, ale ne za to, co vyprodukovali a spotřebovali.Nebylo to spravedlivé, nebylo to transparentní a nenutilo to společnosti k tomu, aby navrhovaly výrobky s delší životností nebo s možností výrobky recyklovat. A to je důvod, proč EU zavedla EPR.

Nižší daně (a tedy nižší ceny) u udržitelnějších alternativ povedou k menšímu množství odpadu, chytřejšímu designu a skutečnému kroku vpřed směrem k udržitelné ekonomice.

EPR vede, zákony řídí.

EPR není zákon. Je to spíše zásada, kterou se řídí mnoho (nových) zákonů souvisejících se zlepšováním řešení v oblasti opětovného použití, oprav a recyklace. EPR se například poprvé objevilo v předpisech týkajících se elektroniky (směrnice OEEZ) a baterií. Dnes se rozšiřuje na další skupiny výrobků (např. textil) a zpřísňují se jeho požadavky, jako je nové nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR).

Aby bylo jasno: EPR je princip, nikoliv samotný zákon. PPWR je (například) samostatným právním předpisem EU, ale vychází z principu EPR.

Cíl EPR je jednoduchý: výrobci by měli převzít odpovědnost za celý životní cyklus výrobků, které uvádějí na trh. Ale zatímco myšlenka je jednoduchá, její praktické fungování je poněkud složitější.EPR není univerzální systém. Je pečlivě navržen tak, aby se vypořádal se skutečností, že různé výrobky a materiály vytvářejí velmi odlišné problémy s odpady.

Například plastová láhev prochází zcela jinou recyklační cestou než pračka. Proto má každá skupina výrobků svá vlastní pravidla, poplatky a požadavky na vykazování.Jedna věc, kterou mají všechny systémy společné, je, že poplatky se často počítají za kilogram materiálu uvedeného na trh.

Tím to ale nekončí – záleží i na druhu materiálu. Čím hůře se něco znovu používá, opravuje nebo recykluje, tím vyšší jsou náklady. Na druhou stranu, udržitelnější volby materiálů jsou odměňovány nižšími poplatky (také nazývanými ekomodulace).Zamyslete se nad textilem: bavlna certifikovaná podle Oeko-Tex nebo Better Cotton (BCI) může mít nižší náklady na EPR ve srovnání se standardní bavlnou, protože je vyráběna odpovědnějším způsobem. Totéž platí pro plasty; za recyklovaný plast se obvykle platí nižší poplatky než za primární plast, protože snižuje množství odpadu a podporuje oběhové hospodářství.Zamyslete se nad textilem: bavlna certifikovaná podle Oeko-Tex nebo Better Cotton (BCI) může mít nižší náklady na EPR ve srovnání se standardní bavlnou, protože je vyráběna odpovědnějším způsobem.

Totéž platí pro plasty; za recyklovaný plast se obvykle platí nižší poplatky než za primární plast, protože snižuje množství odpadu a podporuje oběhové hospodářství.Tímto způsobem EPR dělá více než jen přesouvání nákladů z daňových poplatníků na výrobce. 

Aktivně nutí společnosti k lepšímu výběru designu a materiálů, odměňuje ty, kteří investují do udržitelnosti a posouvají trh směrem k chytřejším a více (skutečně měřeným a osvědčeným) udržitelným řešením.

Jak již bylo řečeno, EPR není zákon, ale řídí se jím zákony různých kategorií. Níže jsou vysvětleny některé zákony a směrnice včetně jejich důsledků.

1.  Balení (PPWR): Obaly jsou jednou z nejrozšířenějších kategorií EPR. Výrobci platí poplatky podle typu, hmotnosti a materiálu obalů, které uvádějí na trh.
2.  Textil (rámcová směrnice o odpadech): vzhledem k rostoucímu zaměření na textilní odpad v posledních letech se pro tuto kategorii nyní vyvíjejí zvláštní systémy EPR, které je třeba zavést v letech 2025-2027. Některé země, jako například Francie a Nizozemsko, s tím již před několika lety začaly.
3.  Elektronika (OEEZ): zaměřuje se na bezpečné nakládání s nebezpečnými materiály v elektronice a zajištění zpětného odběru cenných součástí. Již plně aktivní, ale cíle pro sběr a zpracování se stále zpřísňují.
4.  Baterie (Batteries Directive -směrnice o bateriích): vzhledem k nebezpečnému obsahu a cenným materiálům zajišťují systémy pro baterie jejich řádný sběr a recyklaci, aby se zabránilo znečištění a získaly se důležité suroviny. Ačkoli je tato směrnice aktivní již od roku 2007, nová pravidla pro celou EU musí být zavedena do srpna 2025. Jejich součástí jsou nové cíle v oblasti reportování a recyklace.

Různé povinnosti

Povinnosti EPR jsou stanoveny na různých úrovních a liší se podle právních předpisů nebo směrnic a často se liší i podle jednotlivých zemí. Vysvětlené povinnosti, které mohou platit v závislosti na zákoně, jsou:

1. Finanční příspěvky Výrobci platí poplatky podle hmotnosti nebo počtu produktů, které uvedou na trh. Výše poplatku závisí na materiálu: za recyklované nebo certifikované udržitelné materiály se platí méně, zatímco za obtížněji recyklovatelné materiály více.Jedná se o hlavní tok peněz; z vybraných prostředků se pak financuje sběr, recyklace, osvětové kampaně atd.
2. Cíle sběru Výrobci (často prostřednictvím svých průmyslových organizací) musí zajistit, aby určité procento produktů, které uvádějí na trh, bylo na konci jejich životnosti zpětně shromážděno.Příklad: V Nizozemsku byla organizace „statiegeld“ (vratná záloha), která byla financovaná nápojovým průmyslem, pokutována za nesplnění cílů sběru lahví. Takže ano, značka platí a PRO tuto povinnost spravuje. 3. Cíle recyklace a využití Nestačí jen sbírat odpad. Určité procento musí být skutečně recyklováno na nové materiály nebo v některých případech energeticky využito.Sběr = kolik se bere zpět. Recyklace/obnova = co se s tímto sebraným materiálem skutečně děje.
3. Požadavky na design Výrobci jsou motivováni (a v některých případech i donuceni), aby navrhovali produkty, které se snadněji recyklují, znovu používají nebo opravují. To souvisí s poplatky: pokud je váš produkt navržen udržitelně, často platíte nižší poplatek za kilogram (více se dozvíte v našem článku o ESPR).
4. Reportování Výrobci musí podávat zprávy o tom, co uvádějí na trh a jak jsou plněny povinnosti v oblasti nakládání s odpady. Tato zpráva zahrnuje všechny výše uvedené body: kolik bylo uvedeno na trh (finanční příspěvky), kolik bylo sebráno (cíle sběru), kolik bylo recyklováno/získáno (cíle recyklace) a jak design vašeho produktu splňuje požadavky.

Co to znamená v praxi:

Protože každá země má své vlastní předpisy PRO, musíte se zaregistrovat u místní organizace pro dodržování předpisů pro každou skupinu výrobků (obaly, textil, elektronika, baterie atd.) a zkontrolovat, zda musíte podávat hlášení podle velikosti vaší společnosti.

Uveďte objemy, které jste uvedli na trh (obvykle v kilogramech nebo jednotkách, s použitím údajů dodavatele nebo oficiálních referenčních tabulek).

Poplatky se platí podle materiálu a hmotnosti. Udržitelnější nebo recyklované materiály obvykle stojí méně.

Neexistuje žádná evropská databáze, která by měla úplný přehled o všech PRO ve všech členských státech. Podívejte se prosím na webové stránky konkrétní země.

Všechny informace uvedené v tomto článku vycházejí z našich znalostí a interpretace oficiálních dokumentů. Na základě informací uvedených v tomto článku nelze uplatňovat žádné právní nároky.